Radost až na kost, sílu na rozdávání a klídeček na dušičce.  Od časného rána až po tu blaženou chvilku, kdy hupsnete večer do peřin.

Každičký den. Nebo každý druhý den. Nebo aspoň občas. No řekněte sama...

Jenže místo toho už od božího rána:

A když se k tomu přidají zdravotní lapálie...

... to teprv začíná ta "pravá" polízanice.

Máme ale dobrou zprávu: 

Tohle všechno můžete vyřešit:

I když vám to může často připadat jenom jako zbožné přání.

A nejlepší na tom je, že k tomu nepotřebujete žádné pilulky, "zázračné" doplňky, povzbuzovadla nebo pití odvaru z "během úplňku utrženého" třikrát převařeného babského ucha (i když na šalvěj nebo-li babské ucho a další bylinky jinak nedám dopustit.)

A není potřeba kvůli tomu jezdit každý víkend do lázní, na wellness, na masáže nebo se mořit hodiny času na cvičení pilates.

Tolik času (a ani peněz) zase nemáme.

Stačí k tomu jednoduchá maličkost. 

Znáte to. Člověk míní a život mění: ze dne na den jsem před několika lety zůstala sama se čtyřmi malými dětmi.

Nejstarší syn v 1. třídě, nejmladšímu nebyl ani rok. Já ještě na mateřské (= žádné peníze) a barák s hypotékou na krku (= už vůbec žádné peníze).

Říkám si: "No holka fajn. Co naděláš. Práce se sice nebojíš, ale od teďka musíš fakt pořádně hejbnout zadkem!" 

Tak jsem "hejbala". A fakt pořádně.
Do chvíle než...

... pár týdnů na to tělo hlásí: "STOP!!! Přetížení!!! STOP!!!" Kolaps! Totální vyčerpání!

... že jsem s tím mohla krmit hladové děti a ještě zbylo na nášup. No, asi vám to nemusím popisovat dál. To si určitě dokážete představit.

Jenže, co s tím?

Nějaké pilulky?

Jsem fyzioterapeutka s 27letou praxí. Když jsem to počítala, tak jsem zjistila, že mi za tu dobu prošlo pod rukama přes 80 000 (slovy osmdesáttisíc) lidský těl. Zkušenosti k nezaplacení. A jedno vím naprosto jistě: Pilulky fakt ne! To je nejkratší cesta do pekla.

Protože se celý život vzdělávám a učím (jednak mě to baví a pak to taky potřebuju k práci)...

... a díky svému medicínskému vzdělání mám přístup k nejmodernějším objevům výzkumů moderní medicíny, používala jsem v té době už několik let ve své fyzioterapeutické praxi poznatky z jednoho naprosto úžasného vědeckého objevu.

Ve vysílání (k jehož sledování zdarma se můžete na téhle stránce přihlásit) vám o něm řekneme spolu s Martinem, který je spoluautorem, víc.

Pro tuhle chvíli je ale nejdůležitější to, že jsem díky tomu poznala jednu zajímavou pomůcku, které se říká "Klidový bod".

A tenhle "Klidový bod", který v ní objevíte, mi doslova a do písmene zachránil život!

A klidně i během dne:

Když jste úplně vyřízená, podrážděná, uhoněná... prostě těsně před erupcí, jak nevyhaslá sopka.

A taky večer:

Když jsem padala únavou na hu... pardon, chci říct na pusu, sotva šoupala nohama a vláčela se jak hlavní hvězda z hororů o oživlých mrtvolách.

A nebo naopak: když jsem nemohla usnout, protože mi mozek šrotoval z toho, co bude zítra, za týden, za měsíc.

Povím vám ale jedno: zlatá varianta, kdy "jen" totálně odpadnete. Když už totiž nemůžete vůbec spát, to teprve začíná ta "pravá" polízanice.

V tu chvíli jsem ale věděla, že už pohár opravdu přetekl.

A znáte to: tonoucí se stébla chytá.

Já se nechytla stébla, ale popadla jsem klidový bod a šup s ním pod hlavu. 

Nějak takhle:

Jednoduše, na malou chvilku.

Po jedné "šichtě" v práci a druhé "šichtě" doma se čtyřmi malými dětmi vám víc času na nic složitějšího stejně nezbývá.

Pěkně podle toho, jak jsem se to naučila od pana doktora Upledgera (což byl doktor z univerzity v Michiganu v USA, který stojí za jedním z těch úžasných vědeckých výzkumů).

A světe div se, začaly se dít věci. Když to shrnu do jedné věty, tak řeknu, že netrvalo dlouho a nabrala jsem správný vítr do plachet, sílu na plavbu a víru v lepší dny.

Tělo (ta fyzická stránka) a psychika se začaly stabilizovat.

A do pár týdnů jsem byla zase schopna normálně žít.

Od té doby jsem taky tuhle pomůcku (klidový bod) používala i ve své praxi fyzioterapeutky.

Zázrak? Nějaké čáry-máry?

Ale vůbec ne.
Naopak.
Čistokrevná věda.

Naprosto normální, přirozené věci, které umí každé lidské tělo (včetně toho vašeho) od přírody samo.

Jen když už nemůže (ať už únavou anebo třeba věkem), tak je mu potřeba pomoct.

Jednou o tom sama napíšu vědeckou práci...

... ale ne dneska, protože byste umřeli nudou.

Jsou to samá vědecká fakta a studium o věcech jako:

čištění mozku, glymfatický systém, mozkomíšní mok, čtvrtá mozková komora, odplavování plaků zbytkových proteinů, doplnění živin do očištěných částí...

... víc vás tím teď zatěžovat nebudu.

Určitě jste dnes nepřišla na vědecký seminář na 1. lékařské fakultě.

(Jestli si ale přesto chcete něco o tom přečíst do hloubky a ovládáte angličtinu, pak můžete začít třeba tady >>> )

Jak už jsem ale říkala, dnes vám nechci dělat vědeckou přednášku.

Dnes vám spolu s Martinem dáme...

díky kterému vám tahle úžasná pomůcka - Klidový bod - dokáže neuvěřitelně pomoct (nejen) se vším, o čem tady celou dobu píšu.

V návodu najdete: