Dobré ráno, naši milí studenti,

vítejte do druhého dne v přístavu jménem POHYB, ve kterém právě teď kotví naše loď TEKUTOST.

Dneska doporučuju: držte si pevně klobouky, pořádně se do toho opřeme! Budeme metat kotrmelce, házet po sobě míčem, tlouct klackama… no prostě dneska si s kapitánkou užijete!

Nicméně myslím, že už víte, že se toho nemusíte nijak obávat. A všechno bude maličko jinak, než to na první pohled vypadá.

Já to teda nebudu zdržovat a rovnou předám slovo
kapitánce naší lodi:

Lodní deník - palubní čas "Týden 5 Lekce 2",
hovoří kapitánka Svatuška:

"Krásný den, milí studenti,

znáte citát: “Eppur si muove”?

To prohlásil kdysi v 17. století slavný Galileo Galilei, jinak taky známý jako “otec moderní vědy” a v překladu znamená
”A přece se točí”. Myslel tím naši planetu. 

A tenhle slavný citát vypustil ze své pusy ve chvíli, kdy se mu snažili “ti pánové nahoře” nabulíkovat, že naše planeta stojí a všechno se točí kolem ní.

Galileo byl však moudrý člověk. A měli bychom si vzít z něj příklad.

Prostě šel, zkoušel, měřil, vyhodnocoval. Nedal na rady jiných.
Dal na svoje pocity, na svoje zkušenosti a na svoje poměřování.
A nakonec se ukázalo, že měl pravdu. 

Naše planeta se celá pohybuje.
A všechno, co je na ní živé, se pohybuje taky.

Pohyb = život. Život = pohyb.

Zdravý život je neustálý pohyb.

V současném světě máme na všechno moderní technologie, programy a aplikace. A k tomu televizi, časopisy a internet. A ze všech těchhle moderních “udělátek” vám pak někdo neustále kibicuje do toho, kdy máte vstávat, co máte jíst, kdy jít ven, kolik pohybu máte udělat… čert aby se v tom vyznal.

Je logické, že pak postupně přestáváte (a nebo zapomínáte) naslouchat tomu nejdůležitějšímu - svému vlastnímu vnitřnímu hlasu, zkrátka sobě.

Tím neříkám, že používání těchto moderních nástrojů je špatné. Ale používejte je s rozumem, jako jakýkoliv jiný nástroj, třeba tužku: můžete s ní napsat a díky tomu uchovat pro budoucí generace ty nejúžasnější myšlenky, ale můžete si s ní taky vypíchnout oko.

Proto vždycky říkám, že platí jednoduchá zásada:

Používejte výhody moderní doby, ale přitom dobře poslouchejte vaše tělo. Abyste ho dobře slyšeli, když vám něco šeptá.

Většinou totiž svoje tělo slyšíme, až když řve bolestí.

Telefony, počítače, tablety anebo třeba auta… tuhle moderní techniku používáme na každém kroku. A všichni se o ně taky patřičně staráme. Auta dáváme do servisu, telefony a počítače aktualizujeme novými programy, aby nám správně fungovaly…

.Ale tohle všechno bychom měli umět dělat HLAVNĚ
sami se sebou.

I my potřebujeme sem tam něco opravit, vylepšit, získat nové funkce, aktualizovat stará zranění, opotřebení a dobít baterky.

A to jde jednoduše pohybem.

Nemyslím tím sport. Ten je většinou pro zdravé sportovce.

Pohyb je pro každého. I toho zraněného, nemocného nebo nemohoucího.

To, že třeba mrkáte, hýbete nohou, mluvíte, přemýšlíte (ano, tohle taky), to všechno je pohyb!  A nemusíte v tom soutěžit, vyhrávat nebo být sportovcem.

Vybavíte si ještě svoje dětství?

Jak jste běhali s kamarády venku: někdo házel kameny do vody, někdo držel klacek a hrál si na lupiče a policajty, někdo si rád házel s míčem, někdo válel sudy na trávě, někdo metal kotrmelce, dělal stojky, hvězdy, někdo se s někým honil, schovával se do skrýší nebo lezl po stromech.

Byla to doba plná nespoutaného pohybu, dobře pohyblivého a pružného těla, divoké fantazie, bezstarostné hlavy a dobré nálady.

Asi je zbytečné se ptát, kdo z vás za poslední dobu metal kotrmelce, válel sudy, nebo si jen tak do ruky vzal míč a házel si s ním -> prostě dělal ty nespoutané, přirozené a prachobyčejné pohyby, které jste kdysi dávno dělali přirozeně. Aniž by vám nějaký trenér. doktor nebo terapeut říkal, co máte dělat.

A právě proto, že byly přirozené a nespoutané, byly (a v jakémkoliv věku pořád ještě jsou) neuvěřitelně důležité pro celé vaše tělo.
Jen většinu z nich tak nějak “odvál postupně čas”.

Nebojte… kotrmelce v 75 letech po kuchyni nebo v tělocvičně vás nutit dělat určitě nebudu.

Chci jenom, abyste si tady uvědomili, jak mocné jsou tyhle prachobyčejné, nespoutané a přirozené pohyby pro celé vaše tělo.

Ono totiž… abyste lépe nakoukli pod pokličku, co se ve vašem těle všechno děje… ten obyčejný kotrmelec není jen na protáhnutí a posílení svalů.

Ona ta podlaha na vás tlačí, vy tlačíte na ní a ona vás hezky masíruje a všechno to dohromady stimuje váš mozek, smysly, rovnováhu, stabilitu, posiluje a protahuje svaly, uvolňuje napětí ve fasciích, působí na vaší mysl.

Je to pohyb celým tělem zvenku i zevnitř. 

A není pak potřeba hodiny a hodiny cvičit.

Říkáte si k čemu mi to ale tohle je, když už kotrmelec nikdy neudělám, protože už to prostě nejde, mám bolavé tělo a je mi už hodně let?

Jasně, nějaká omezení přicházejí. Ale nejsou kvůli tomu číslu, které máte v občance v kolonce “datum narození”. Jsou kvůli tomu, že člověk dlouhé roky nedělal ty spontánní, přirozené pohyby, jako v dětství. 

Ukážu vám však, co se stane, když nějaký takový spontánní pohyb přivedete zpět do svého života:

Kdysi jsem jela na odborně vzdělávací kurz v rámci svého oboru fyzioterpie.

Už jen dostat se na tenhle kurz byl malý zázrak. A brzy jsem pochopila proč. 

Kurz začal bez zbytečných zdvořilostí a šlo se přímo na věc. 

Nahnali nás do malé tělocvičny. Náš učitel, velice moudrý a vzdělaný muž, s úsměvem zavelel: “A teď budeme dělat kotrmelce!”. 

Asi si umíte představit naše výrazy typu “haha, dobrej vtip…”
Jenže on to myslel smrtelně vážně! Takže jsem téměř po 20 letech  znova zkusila udělat kotrmelec.

Jenže za tu dobu jsem úplně zapomněla, jak se takový kotrmelec dělá. Už zkrátka nějaký ten pátek od mého posledního kotoulu uplynul… a navíc jsem byla zděšená představou, že po dlouhé cestě autem, kdy mě neskutečně bolí záda, jsem nucena svalit svůj zadek na zem. A takových nás tam bylo dvanáct do tuctu.

Celá tělocvična zažila seismologické otřesy ve všech svých koutech. 

Po dvou hodinách (!) metení kotrmelců dopředu, dozadu, na všechny světové strany, kdy moje orientace v prostoru byla stejná, jako když to přeženete s alkoholem, jsme mohli teprve kotrmelcování ukončit.

Jenže pak nastal šok, který trval 3 dlouhé měsíce.

Přestala mě úplně bolet záda! Sice nějaké otlačeniny, odřeniny a naražená místa na těle byla, ale záda mě prostě NEBOLELA! A to ani 3 měsíce po tomhle artistickém výkonu. Žádná stopa po sebemenší bolesti. Prostě nic!

Možná se teď divíte, proč jsem z toho byla tak v šoku.
Vždyť 3 měsíce bez bolesti zad pro někoho, komu tenkrát ještě nebylo ani 40, by nemělo být tak nečekané.

Ano, pro zdravého jedince určitě ne, ale to já bohužel nejsem. Kdysi v mládí jsem si udělala dost ošklivý úraz bederní části a od té doby, pokud tomu dostatečně nevěnuju péči, trpím na velké bolesti. 

Ale po tomhle doslova artistickém čísle prostě nic! A celé 3 měsíce! Pro mě naprosto nepředstavitelná úleva!

A bylo to pro mě bezpečné i přes to mé poškození bederní části páteře. Jen jsem musela vědět, jak to udělat, aby to bylo pro mě bezpečné. 

A věřte mi, že i velmi staří lidé a i ti, co se zapomněli v životě hýbat, to dokážou a umí jim to přinést hodně užitku. Jen prosím vás, kdybyste se do toho chtěli pustit sami, slibte mi, že nejdřív navštívíte nějakého odborného terapeuta, který vás zkoukne a bezpečně povede. 

A ti z vás, kteří jste pohybliví, hýbete se často, tak se nemusíte bát, ale volte měkkou plochu, kde budete kotrmelec zkoušet dělat (klidně třeba postel).

V žádném případě vám však neříkám "hurá všichni na trávník před barák a válejte sudy nebo metejte kotrmelce". Těch přirozených pohybů, které dokážou v každém věku doslova zázraky, je nepřeberné množství.

A znovu připomínám: není třeba (a ani my to nebudeme na naší lodi dělat) potit se při cvičení a nacvičovat nějaké spartakiádní sestavy.

Jen si zkuste uvědomit a připomenout ten pocit z dětství, jaký byl tehdy váš pohyb. A nebo to ideální rovnou vyzkoušejte. Vždyť se můžete ráno poválet sem tam v měkké posteli a zažijete jak návrat do dětských let, tak hlavně do pohybu.

Cílem je si uvědomit, jak důležitý je pohyb pro vaše tělo a pro člověka celkově a jak jste ho kdysi běžně používali. A aby vám doslova a do písmene přišlo úplně normální se zase začít s radostí hýbat, i když to možná právě v tuhle chvíli moc nejde. Prostě zjistit, jak moc vám pohyb může chybět.

.Každopádně věřím, že vám začíná být trochu víc jasné, že pohyb není jen o cvičení 2krát týdně na hodinu někde na značkách nebo přístrojích v tělocvičně.

Jsou totiž mnohem účinnější věci, než pravidelné chození do posilovny, na hodiny aerobiku a podobná pohybová cvičení.

To, že má pohyb pozitivní vliv na váš mozek, určitě všichni dobře víte. Mozek je silná zbraň.

Čím větší jste začátečníci při jakémkoliv pohybu, tím lepší je to pro váš mozek.. Pokud se totiž váš mozek musí učit nové věci, vytváří spoustu nových neurologických spojení.

Pokud si ale dáte od pohybu dlouhodobou pauzu, bude trvat prostě déle, než se váš mozek opět naučí taková spojení vytvářet.

Ukážu vám teď příklady naprosto jednoduchých a přitom neuvěřitelně účinných pohybových cvičení.

Jedna z věcí, kterou zná každé malé dítě: míč.

Určitě spousta z vás prožila s míčem v ruce hodiny a hodiny svého dětství. Různě jste si s ním házeli, bouchali s ním o zem, o zeď, přehazovali jste si ho z ruky do ruky.

Ale víte, co jste tím hlavně dělali?

Naprosto úžasně a přirozeně jste trénovali váš mozek a tělo.

Zkuste udělat malý pokus. Vemte si někdy do ruky zase míč. Stačí tenisák, který najdete ležet někde u tenisových kurtů. Nebo si ho na chvíli půjčte od dětí, vnoučat nebo od vašeho pejsko. A zkuste s ním dělat cokoliv, co vás napadne.

Třeba ho mačkat v ruce. Zkusit ho vyhodit do vzduchu a zase ho chytnout. Bouchnout s ním o zem a chytnout ho. Přehazovat si ho z ruky do ruky.

Trefujte se třeba do hrnce... doporučuju do prázdného hrnce a ten míček radši pěnový (aby mi pak nenadávali vaši partneři nebo děti, co vás to tu učím a proč každou sobotu sestřelujete tenisákem hrnec s horkou bramboračkou z plotny!). Každopádně fantazii se meze nekladou.

Nicméně uvidíte, že ze začátku vám bude míč určitě padat.

Vaše pohyby budou hodně nemotorné, protože jak jsem vám už říkala, vaše tělo mělo právě tu dlouhou pohybovou pauzu a váš mozek se musí znova naučit vytvářet spojení pro tenhle pohyb. Tak zůstaňte v klidu a zasmějte se tomu, když vám to hned nepůjde.

Nebo obyčejný klacek…

S klackem je to podobné, jako s míčem. Možná si vzpomenete, že jste s ním jako dítě šťourali v zemi, házeli jako s oštěpem, šermovali, lámali jste ho na kousky…

A místo toho klacku klidně popadněte třeba násadu na koště, nebo  starou hokejku od dětí. Pevně jí chytněte do ruky a začněte s ní různě otáčet.

Různě ji zvedejte, dávejte ji do stran, za sebe.

Pak ji chytněte oběma rukama a zkuste ji pořád držet a různě s ní otáčet, tak jako kdybyste si chtěli zamotat ruce do sebe.

Je to další báječné cvičení pohybu, které úžasně a přirozeně trénuje váš mozek a tělo (a za chvíli vám detailně ukážu, co mám na mysli).

Výhody obou dvou (míče a násady) je, že to můžete dělat všechno doma, třeba v obýváku, během sledování oblíbeného pořadu v televizi, není to nic složitého (stačí pár minut denně) a zvládnou to i všichni, kdo mají nějaké zdravotní problémy (klidně u toho můžete sedět).

Zajistíte tím svému tělu spoustu pohybu, podpoříte činnost svých orgánů a mozku a věřím, že se u toho i nasmějete (taková hra s dětmi na  “trefovanou” do koše s prádlem´" je zaprvé zábava a zadruhé docela praktická věc 😉).

A všechno se to samozřejmě v úplně jakémkoliv věku pozitivně projeví na vašem celkovém zdraví.

Vyzkoušejte to. Dejte tomu už jednou zmiňovaný měsíc času.
A pak si povíme, co to s vaším tělem a zdravím udělá.

Buďte jako ten moudrý otec moderní vědy Galileo Galilei:
jděte, vyzkoušejte, poměřte a pak si vyhodnoťte, jak to dopadlo.

Důležité je začít a něco udělat.

Přemýšlejte o tom.

A abychom vám to ulehčili, máme pro vás každý den v tomhle týdnu praktickou část našeho kurzu, kde najdete videa.

Dnešek nebude výjimkou.

Tady je máte...

Zítra se těším opět naviděnou!