"Už to skoro máme!
Už tam skoro jsme!

Poslední 2 dny!

Naši milí studenti,
poslední 2 dny, kdy to všechno, kvůli čemu jste se přidali
na naší společnou plavbu, propojíme.

Kotvíme už čtvrtým dnem v tomhle posledním přístavu a jdeme spolu
po stopách velkého šéfa, který to tady má všechno pod palcem.

A jsme blízko…
blizoučkou…

Včera už jsme se k němu dostali opravdu na těsno.

A dneska?

Dneska... budeme tak trochu loupit. 

Ale žádný strach!
Určitě se nebudeme pohybovat na hraně zákona.

I když u některých z té naší “vypečené” posádky bych si tipnul,
že za tou hranou už dávno jsou…

Marně přemýšlím, kde jsme tenhle "zjev",
co tu na naší lodi vesměs jen straší svou přítomní vás,
naše studenty, vlastně vzali?

Vybavuju si jen, jak jsme před tím, než jsme poprvé vypluli s naší lodí,
trochu popíjeli s kapitánkou v místním baru.
A přemýšleli jsme u toho, jak to vlastně všechno uděláme.

Pak mám teda trochu "vokno jak vrata do stodoly" 
a když jsem se probral z bezvědomí (to víte, námořnická pijatyka není žádná prča, kapitánka se nezdá, ale taky za to umí pěkně vzít  😁😁😁)... 
... tak kde se vzala, tu se vzala... byla naše posádka hned o 2 členy větší.

Ještě se tady totiž někde vyloupla tahle podivná osoba...

Někdy má skoro podezření, že se mi ty dva snad zdaj´
... že jsme si je snad museli s kapitánkou vymyslet, nebo co. 😀

No ale když už tady s námi jsou,
budou se dneska určitě při té naší plánované "loupeži" hodit.

Potřebujeme se totiž dostat do šéfovo pevnosti.
Nepozorovaně proklouznout.

A dostat se hluboko…
hooooodně hluboko…

... kapitánka už vám řekne víc.”😉

Lodní deník - palubní čas "Týden 6 - Lekce 4"
hovoří kapitánka Svatuška:

“Milí studenti,

hluboko v centrálním sídle vašeho šéfa, tedy v hluboko ve vašem mozku, sídlí tři mocní pomocníci, bez kterých by váš šéf a potažmo celé vaše tělo nemohlo vůbec existovat.

Vaše tělo by zkrátka nevědělo, co si má ve spoustě životních situací počít, nebýt těchhle tří statečných mušketýrů.

Jmenují se: epifýza, hypofýza a hypotalamus.

Jsou to endokrinní žlázy, nebo-li žlázy s vnitřní sekrecí.

Což v překladu do "normálštiny" znamená, že jsou to žlázy,
které se zmáčknou jako citrony a to, co z nich vyteče,
se vlije rovnou do vaší krve. 

Jsou to takové tři esové trumfy v rukou vašeho šéfa s jejichž pomocí dokáže váš šéf "ošéfovat" spoustu jinak "neošéfovatelných" věcí ve vašem těle.

Tihle tři pomocníci totiž produkují hormony a tím u vás dochází ke změnám v těle, změnám emocí a změně energie. Váš šéf díky nim taky získává a zpracovává informace. Hormony jsou totiž prodlouženýma rukama vašeho šéfa.

Jsou to takoví chemičtí poslíčci, kteří putují tělem v krevním řečišti a tak nějak po různu (někdy málo, někdy hodně → to hlavně my, milé dámy, v době hormonálí bouře, moc dobře známe) "kecají" do všech možných tělesných funkcí, aby to prostě ve vašem těle všechno správně fungovalo.

Prostě kam nemůže šéf, tam pošle hormon.

A hormony, kromě toho věčného "kecání", ještě k tomu všemu zvyšují, snižují a přenášejí nervové impulzy. 

Hypotalamus a hypofýza pak pomocí hormonů "spolukecají" do takových těch základních věcí vašeho těla jako jsou: hlad, žízeň, růst, únava, spánek, tělesná teplota, váha, denní rytmy a stresové reakce. 

Hypofýza, i když je malá asi jako hrášek,
tak je to neuvěřitelně citlivá a vnímavá "duše".

Je schovaná za klínovou kostí a když se výrazněji omezí pohyb vaší klínové kosti (třeba když nosíte brýle nebo děti rovnátka), tak se hned projeví ta její citlivost. I když možná trochu nečekaně, než byste u takové jemné, citlivé duše očekávali → dochází často k různým bolestem hlavy, k poruchám vidění, hormonálním poruchám, kolísání nálad a problémům s trojklanným nervem. 

Když si přitlačíte jazyk na horní měkké patro úst, tak už jen tímhle pohybem tlačíte na spodní část hypofýzy. Tenhle pohyb jazyka ale tu vaši citlivku hypofýzu naštěstí nijak nestresuje. Naopak ji to takříkajíc hezky pohladí (stimuluje) a proto se často tenhle pohyb používá během fasciálního, jógového nebo relaxačního cvičení. 

Přední lalok hypofýzy vylučuje sedm klíčových hormonů, které souvisí
s laktací, uvolňováním testosteronu, produkcí pohlavních hormonů, hormonů štítné žlázy a hormonů růstu. 

Poznámka kapitánky:
Názvy těch sedmi hormonů jsem sem chtěla původně napsat, jenže první důstojník, který má za úkol mě krotit v odbornosti textu, na mě velmi významně pohlédl, zvedl prst a prohlásil jednoznačně: “Na to zpomeň! To jsou tak šílený slova, že bych si zlomil prsty o klávesnici, než bych je sem přepsal.”  Takže… kdybyste bez těch názvů nemohli žít, milí studenti, tak si je prosím někde vygooglujte. Ať nemá náš chudáček důstojníček bebíčko na prstíčkách.
Konec poznámky.

Zadní lalok hypofýzy hormony sice netvoří, ale ukládá a uvolňuje dva důležité hormony, které vznikají ve vašem mozku.
Jsou jimi oxytocin a vasopresin. 

Toho prvního byste mohli znát jako hormon “hlazení”. Vyplavuje se do vaší krve ve chvíli, kdy vás třeba někdo pohladí. Podporuje totiž mateřské instinkty, pohlavní rozkoš, důvěru, atd… 

A ten druhý, vazopresin, podporuje denní rytmy, zpětné vstřebávání vody
do krevního řečiště a pak taky rodičovské a pečovatelské instinkty.

Tak to by bylo takové velmi stručné a zjednodušené představení
vaší "citlivé duše" hypofýzy.

Pak tu máme hypotalamus. To je kapánek jiný případ.
Hypotalamus je, na rozdíl od "citlivé duše" hypofýzy,
takový analyticko-praktický vědátor.

Je to takový přijímač informací z vašeho těla. Přijme informaci a pak podle potřeby vylučuje neurohormony, které buď aktivují a nebo tlumí produkci hormonů hypofýzy.

Informace, produkce, aktivace, deaktivakce, reaktivace... prostě analytický praktik každým coulem... inu i i takových je na světě (a hlavně ve vašem mozku) zapotřebí. I když já osobně mám blíž k těm "citlivým duším".

Do třetice všeho dobrého tu máme epifýzu.

Epifýza se nachází uprostřed vašeho mozku, nahoře za hypofýzou. 

A epifýza... ta se, holka jedna, zkrátka a dobře, má.
Epifýza má totiž všeho nejvíc. 

Doslova a do písmene se koupe ve vašem mozkomíšním moku
a průtok krve je u ní větší, než u kteréhokoliv jiného orgánu v těle.

Její koncentrace energie je nejvyšší ze všech žláz v těle
a je velkým zdrojem melatoninu. 

Abyste tomu dobře rozumněli:
Melatonin je významný hormon, který ovlivňuje vaši náladu, imunitní reakce, denní rytmy, kvalitu i kvantitu spánku. Melatonin taky působí proti vašemu stárnutí i stresu, protože potlačuje tvorbu kortizolu. A je to taky silný antioxidant. 

Tvorba melatoninu je stimulována tmou a naopak tlumena světlem. 

Jakmile se melatonin uvolní do vašeho mozku, tak jím začne - díky mozkomíšnímu moku - protékat a pak dál vstupuje do krve.
Tím se dostává do dalších částí vašeho těla. 

Když máte narušenou hladinu melatoninu,
tak často trpíte změnou nálad a depresemi. 

No... já nevím, jak vy, ale já být vámi, tak si tu epifýzu (zdroj melatoninu) hýčkám jak nejvíc můžu (a nebojte, za chvíli vám s tím pomůžu).

Epifýza umí ještě další skvělé věci ve vašem těle,
ale kdybych vám je tady měla nějak jednoduše popsat,
budeme tady ještě na svatého Dyndy (řeknem´si to jindy 😉).

Ukážu vám teď radši jednu zajímavost:

Vědecké výzkumy začínají potvrzovat existenci vztahu mezi epifýzou a zrakem. Buňky epifýzy totiž nápadně připomínají svým složením a přítomností bílkovin sítnicové buňky z oka, které se jinde v těle nevyskytují. 

Kromě světla je šišinka mozková (jak se taky epifýze přezdívá) citlivá na vibrace, na elektromagnetické pole, na geomagnetické bouře a environmentální stres (jako třeba hluk, klimatizace, znečištěné ovzduší).

A pokud šišinka začne reagovat zvýšenou citlivostí, tak to vede k problémům s denními rytmy a hlavně tvorbou melatoninu. 

Ukážu vám teď ještě jeden příklad, abyste věděli, s kým máte v případě epifýzy (šišinky mozkové) tu čest:

Když je vaše srdce aktivované vysokými frekvencemi (láskou, dotekem, pozorností), tak jeho elektromagnetické pole je zesílené a rozšířené. 

Na to zesílené elektromagnetické pole začne okamžitě reagovat citlivost epifýzy. A způsobí to, že se epifýza přizpůsobí vibraci srdce a pracuje v souladu se srdcem. 

Tahle spolupráce těchto dvou orgánů vám pak okamžitě přinese větší inspiraci, intuici a vnitřní zření.

Prostě epifýzu je potřeba si, stejně tak, jako zbylé dvě žlázy, pořádně hýčkat.

Všechny tři žlázy, tedy: epifýza, hypofýza a hypotalamus jsou šéfovi na blízku tak, jak je to maximálně možné.

Všechny tři jsou přímo v hlavě, ve vašem mozku.
Je to v místech mezi vaší levou a pravou hemisférou a vaším předním (sídlo logické uvažování) a zadním mozkem (sídlo instinktu). 

Epifýza je uprostřed vaší hlavy, na úrovni obočí.
Hypofýza a hypotalamus jsou poblíž. 

Ten prostor, kde se nacházejí, je něco jako zasedací síň.
Je dobré, když ho dokážete vnímat. Většina lidí to ale neumí,
protože se nachází uvnitř lebky a nemohou se ho přímo dotýkat. 

Ale nebojte, při troše praxe to dokážete. Učím to lidi ve své praxi a ze zkušeností můžu říct, že i ti největší “necitlivci svého těla” se to naučí. 

Je to totiž důležité proto, abyste dokázali tyhle tři šéfovo pomocníky podpořit, aby správně fungovali.

Pak totiž může ve vašem těle parádně fungovat ta slibovaná funkce,
kterou se snažíme celý tenhle týden spolu odhalit.

Tak... milí studenti,

tolik dnešní teorie.

A právě teď nastal čas podpořit všechny ty tři báječné pomocníky
i s vaším šéfem další dávkou praktických ukázek.

Tady máte, stejně jako každý den v tomhle týdnu, další videa. Podívejte se na ně prosím jako obvykle přesně v pořadí, v jakém jsou tady pro vás připravena...

Pilně studujte, zkoušejte.

Nemusí klapnout (a z mých dlouholetých zkušeností z praxe vím, že ani většinou neklapne) všechno hned napoprvé. Víte přece, že žádný učený z nebe nespadl. 

Každopádně mějte vždy na paměti, že všechna tahle cvičení mají za úkol jedinou věc: dovézt vás a hlavně vaše tělo k té jedinečné a báječné funkci, kterou si ukážeme už zítra… v úplně posledním dni celé téhle naší dobrodružné výpravy za vaším tekutým a zdravým tělem!

Budu se na vás s celou posádkou zítra moc těšit!